Jek vychovávat děti v dnešním technizovaném světě

Vychovávat děti rozhodně není nic snadného, ale v technizovaném světě, v němž žijeme, to může být ještě větší dřina.

Jsem máma. Mám dva kluky, jednomu je 9 let a druhému 11. Musím se přiznat, že mateřství mě těší víc než cokoli jiného, ale v dnešním technizovaném světě si často říkám, jestli bych se neměla k roli moderních technologií v životě svých dětí stavět víc pozitivně a méně negativně.

Není žádným tajemstvím a nejspíš nikoho nepřekvapí, že technika nám vpadla do života a téměř všechno v něm nabourala. Mobily jsou dnes neodmyslitelným doplňkem všech náctiletých, a většinou jsou to chytré mobily; v téměř všech domácnostech se zabydlely tablety; televize a herní systémy s připojením na internet se staly novou normou a platformy jako Instagram, Snapchat, YouTube a Twitch prostoupily i svět dětí.

Jednou se můj jedenáctiletý syn zmínil o tom, že jeho nejlepší kamarád se chce stát hvězdou YouTube. To je opravdu na hony daleko od kariérních snů, které jsme jako děti měli my. Nicméně, nemůžeme kamaráda z ničeho vinit. YouTube se stal mezi dnešními mladými lidmi velmi oblíbenou platformou, i když už má na světě něco za sebou. Influenceři napříč touto platformou vydělávají částky, za které už se dá žít (ne-li dobře žít), jenom tím, že předkládají jistý obsah a nabízejí ho ostatním.

Kdo by si byl pomyslel, že technika osloví naše děti zrovna tímhle způsobem?

Rodičovský boj

Jako rodič v dnešním světě bez váhání přiznávám, že v tomhle světě ovládaném technikou je výchova mých dětí často boj. Je někdy těžké přimět je, aby odložily telefon – i kdyby jen proto, aby na chvilku poslouchaly, co jim říkám, a přemýšlely o tom. Bývá těžké odpoutat jejich pozornost od sociálních médií. Navíc se jim otevírá svět, kde není místo pro nějakou velkou zodpovědnost a kde se to hemží internetovými troly. Nejsem si nějak jistá, jestli zrovna do tohohle světa chci uvést své děti, na druhou stranu si ale uvědomuju, jaké obrovské přednosti digitální technologie nabízejí.

Často se přistihnu, jak děti přesvědčuju, aby si daly od internetu, televize, mobilu a videoher pauzu a šly na chvíli ven na vzduch. Naštěstí pro mě jsou mí kluci celkem aktivní a baví je hrát basketbal, jezdit na kole a běhat v parku. Ale je mnoho rodičů jako já, jejichž děti se s těmito aktivitami potýkají.

Jak to dělám já

Já jsem se rychle naučila, že když se s dětmi nebudu pouštět do zdravých, pozitivních a fyzických aktivit, nechají se okamžitě pohltit vším tím, co digitální technologie nabízejí. A tak kdykoli mám volnou chvilku, snažím se děti vytáhnout ven – ať už na společný výlet na kole, na procházku do parku, nebo třeba i jen tak do města – zkrátka na cokoli, co je přiměje odložit na chvíli techniku stranou. Každých pár minut je pro mě vítězstvím.

A věřím, že je to cesta k lepšímu. Není od věci uvědomit si, že staré dobré moudro „všeho s mírou“, je dobrým pravidlem do života, zvlášť ve světě, který čím dál neúměrněji závisí na technice.

Ale my jako rodiče máme povinnost zajistit, aby naše děti oceňovaly ty správné hodnoty. U nich to všechno začíná!

Marianna