Proč by bylo na světě líp, kdyby ho řídila máma
Tento verš je z básně velkého básníka Williama Rosse Wallace, nazvané „Co vládne světu“ a opěvující velikost mateřství. V matce vidí dělníka, který vstává brzy ráno, pracuje 24 hodin 7 dní v týdnu plných 365 dní v roce, sotvakdy se vyspí, a přesto si nestěžuje světu na své děti. Je tak bystrá, že umí číst myšlenky svého potomka, i když ten mlčí jako hrob.
Matka byla obdařena zvláštní schopností silné intuice, předem ví, co je pro její dítě nejlepší, v čem její dítě v budoucnu vynikne, co je na něm dobré a co špatné. Má v sobě tu úžasnou schopnost rozumět nevyslovenému a vidět na svém dítěti neviditelné bolístky.
Tak co kdyby matka vzala do ruky vládu nad světem?
Zvýšila by se bezpečnost: Bez ohledu na to, kolik je člověku let, vždycky se cítí nejbezpečněji v maminčině náruči. Kde jinde než v maminčině náruči je na světě bezpečno? Maminka vždycky dělá to, co je pro její dítě nejlepší, a její hřejivé objetí vyléčí každou bolest a nejistotu. Tak jak by se musel cítit národ, kdyby ho objala matka?
Nebyl by hlad: Na téhle planetě není jediná matka, která by chtěla vidět své dítě hladové. Co by z toho tedy plynulo pro národ, kdyby mu vládla matka? Samozřejmě by nikdy nechtěla vidět žádné z dětí svého národa hladové. Udělala by pro národ to, co je pro něj nejlepší.
Lidé by se k sobě lépe chovali: Jak se máme chovat, víme od maminky. Maminka je naším prvním učitelem morálky. Dovedete si tedy představit, kdyby byla učitelem morálky pro celý národ? V jaké by musel být úžasné morální kondici? Ulice by překypovaly samými „děkuji“, „prosím“, „promiňte“ a tak, všichni by trpělivě čekali a nikdo by nevybuchl vzteky. Všichni by chodili včas spát. A tak by byli všichni šťastní.
Marianna K.